Mozaikové dřevěné podlahy

Když nepočítáme podlahu z hlíny nebo kamení, byla dřevěná podlaha jednou z prvních, jakou lidé začali ve svých příbytcích používat. Za tu dobu prošla mnoha proměnami, ale ani dnes neztrácí na popularitě. Dřevo se opět vrací a dá se říci, že ještě silnější, než dřív.

Kromě parket, prkenných podlah a plovoucích dřevěných podlah nalézá velké uplatnění i dřevěná kazetová mozaika. V podstatě se dá říci, že je podobná parketám, avšak její jednotlivé drobné části jsou nalepeny na nosný dřevěný podklad, čímž vytvářejí větší dlaždice. To značně usnadňuje a urychluje pokládku, což se v dnešním uspěchaném světě obzvláště cení. Kazetová mozaika je velmi dekorativní, navíc některé druhy mohou být pokládány i na podlahové topení. Existují také ozdobné mozaikové podlahy, kde každá část tvoří samostatný díl. Jednotlivé díly se většinou spojují na pero a drážku. Pracnost i cena jsou však vyšší.

Dalším oblíbeným druhem je tzv. průmyslová mozaika. Ale nenechte se odradit názvem, neznamená to, že byste museli bydlet v tovární hale. Ano, dříve se tento typ v průmyslu využíval, ale v současnosti se takto označují podlahy pro domácnosti. Průmyslová mozaika, zvaná také kantka, je tvořena rovnoběžnými špalíky dřeva skládanými k sobě na sraz bez pera a drážky. Bývá dodávána jako polotovar, špalíky je nutné celoplošně přilepit a poté vybrousit, zatmelit a povrchově upravit buď lakem, nebo olejem. Takto zhotovená podlaha mívá nejčastěji výšku 8 až 22 milimetrů. Na výběr je velká škála materiálů, od běžných evropských dřevin až po exotické druhy s nízkou tepelnou roztažností a větší odolností vlhku. Výsledek vypadá skvěle a přirozeně, není tak barokně zdobná jako kazetové mozaiky.

Výhodou průmyslové mozaiky je především dlouhá trvanlivost, která se dá při správné pokládce a údržbě počítat na desítky až stovky let. Při broušení je navíc možné využít prakticky celou tloušťku materiálu. Tento typ podlahy však není vhodný pro podlahové vytápění.

Zatímco klasická průmyslová mozaika je tvořena za sebou umístěnými lamelami, je možné ji položit i ve formě tzv. anglického vzoru, nebo v různých kombinacích. Při změnách teploty a vlhkosti dřevo samozřejmě dilatuje na šířku a výšku, proto se na mozaice mohou tvořit drobné nerovnosti a spáry. Vypadá to přirozeně a většině lidí to nevadí, pokud však trváte na dokonale hladkém povrchu, pořiďte si raději lamino nebo PVC…

Co se týče pokládky, měl by ji provádět odborník. Je totiž mnohem náročnější, než pokládka zacvakávacích „klik-klak“ plovoucích podlah z hobby marketu a nesprávný postup může způsobit víc škody, než užitku.

Nedá se jednoznačně říci, zda pro povrchovou úpravu dřevěných mozaik (a vlastně dřevěných podlah obecně) je vhodnější lak, nebo olej. Každá metoda má své výhody a nevýhody a záleží na osobních preferencích, místě i způsobu využívání podlahy. Olej vypadá přirozeněji a provedení místních oprav je snadné, lak je zase odolnější a trvanlivější, technologická doba realizace je kratší, ovšem lokální opravy jsou problematické.

Mozaiková, celoplošně přilepená dřevěná podlaha, snižuje poměrně významně hlučnost v místnosti (na rozdíl od podlahy plovoucí), je teplá a velmi příjemná. Finančně vyjde značně dráž než levné plovoucí podlahy, nemusíte si však dělat starosti s životností.